Každý z nás bydlí tak, jak je mu přáno. A v ideálním případě i tak, jak mu to vyhovuje. Všichni víme, kde všude se dá bydlet, všichni si umíme představit výhody a nevýhody jednotlivých možností ubytování, a proto se o tom nyní nerozepisujme a přejděme k hlavnímu tématu. Tedy k faktu, že každý z nás lidí sice bydlet chce, ale mnohým z nás v tomto ohledu nabývá přáno. A když někdo nemá své vlastní bydlení, někdy více a někdy méně strádá.

Co dělá ten, kdo nemá vlastní byt nebo rovnou dům? Pochopitelně musí zůstat u rodičů, pokud je to aspoň trochu únosné, musí si sehnat nějaký podnájem nebo doufat, že ho u sebe nechá aspoň někdo z jemu blízkých lidí nocovat. Protože jinak se takový člověk stává bezdomovcem, a každému z nás musí být jasné, že to není zrovna ideální způsob života.

A když někdo své vlastní bydlení chce? Zdánlivě žádný problém. Ať si vybere objekt, který se mu líbí a který je k mání, a koupí si ho.

Jenže tady je jedno nám všem dobře známé úskalí. A to skutečnost, že to není v žádném případě zadarmo. A kdo chce nějakou nemovitost mít, musí si na ni vydělat. Což představuje skutečně desítky let práce a spoření, po nichž by navíc mohl člověk zjistit, že přesto nemá dost, protože nemovitosti průběžně zdražují.

Lidé to tedy často řeší tím, že si berou hypotéky. Tím mají jistotu, že si svůj byt koupí, ovšem současně na sebe berou břímě mnohaletého splácení. Které musí zvládnout.

A když by si někdo potřeboval na koupi vlastního bytu půjčit tolik peněz, že by je ani splácet nedokázal? Pak je tu pro někoho takového hypotéka na družstevní byt. Družstevní byty jsou ve srovnání s těmi soukromými levnější. Lidé si tu tedy mohou půjčovat méně, a o čím méně se žádá, tím pravděpodobnější je, že tu člověku pomohou. A takový člověk pak má kde bydlet. A když to za až třicet let splatí, má to, co je k životu potřeba. Svoji střechu nad hlavou.